Autoportréty

1) Anonymně

 

Ty poznat teď mě chceš?

Postavím ti svou věž.

Poschodí pravda, poschodí lež.

Čemu chceš, tomu si plně věř.

Škola to je nepřítel můj,

a kdo je zas hrdina tvůj?

Nauč se všechno, nauč se nic,

vdechni vědomosti z plných plic.

Čísla si létají svobodně,

jdou jako hrozivé povodně.

Laboratoř to je přítel můj,

a škola vyletí stůj co stůj!

Dělám si srandu, mám ji velmi ráda,

najdeš v ní nejednoho kamaráda.

Přátelství získáš, tak to si piš,

pokud nejsi lidská šedá myš.

Víkendy jsou však pořád odměnou,

prázdninami lidskými sháněnou.

Odpočinek, sporty, to mám ráda,

naštěstí jsem pořád ještě mláda.

Do sportů to já jsem zažraná,

moje urputnost je až přehnaná.

Nesnáším prohru, tak to jsem já,

kdo je se mnou, tak ten se ne-má.

Dětskou mysl nikdo nezmění,

ať mám od kohokoli kážnění.

Ukecaná pravda jsem,

ale nyemyslím to špatně jen.

Protože: Na hlavě sláma, ve hlavě též,

ale bohužel pro mnemodré oči jen kéž.

Obličej kostlivec - smrtka, bílá jak stěna,

ani u moře to není obrovská změna.

Nevím, jestli jsi mě takhle znáti chtěl,

nevím, jestli by někdo tak o sobě děl.

Já jsem však bláznivá, to každý ví,

hlavně nejbližší ti přátelé mí.

4) Anonymně

 

Nikdo snad dokonalejší není,

nežli tahle dívka, co jistě zdědí jmění.

Krásná jako Popelka, chytrá jako Einstein,

stane se z ní modelka a nebude brát kokain.

Jak je krásná se vlastně ani popsat nedá,

má svaly a je věčně bledá.

Má krásnémodré oči, hnědé vlasy,

z očí jí trčí dlouhatánské řasy.

Nedokáže ani spočítat kolik kluků jí čeká před dveřma,

a ani jeden z nich se nejmenuje Heřman.

A co jí baví ze všeho nejvíce,

je zkoumat svého psa stolice.

Osm hodin týdně tráví na písku,

brzy jí z toho hrábne, ale její přátelé jsou vždy na blízku.

Kde vyskakuje na síť, přijímá, skvěle podává

a naprosto zanedbává svá zadá bolavá.

Jediný, kdo jejím podáním odolá

je dávčina jménem Bubu Rybová.

Však ona ji jednou dostane

a zařve: "Mám tě, ty tyrane!"

Jediná její nedokonalost je plochost hrudníku,

to budeš ale koukat za pár let, milý hošíku.

Ona je prostě dokonalá,

jen někdy trochu vychytralá.

7) Anonymně

 

Je mi čtrnáct let

a velmi mě baví svět.

Povím teď něco o sobě,

pro ty, co neznají mě osobně.

Narozena jsem ve znamení ryb

a doufám, že matematika mi půjde líp.

Všichni totiž říkají, a já si to myslím též,

že inteligencí oplývám, snad to není lež.

Miluji tanec, to netřeba se mě ptát,

ale nejraději mám, když se můžu smát.

Hraji na klavír a ráda jím čokoládu,

potrpím si občas na parádu.

Vlasy mám hnědé, oči také,

ale jsou poněkud krátkozraké.

Myslím, že teď už víte, kdo jsem,

snad je to jasné všem...

9) Anonymně

 

Jsem malý milý chlapeček,

mám kudrnaté vlásky,

někdy si cucám paleček,

na čele mám dvě vrásky.

Mám rád, když svítí sluníčko,

když ovívá mne vánek,

denně si čtu Bravíčko

a mám rád dlouhý spánek.

Do školy nechodím moc rád

a nesnáším ji vždycky,

když o češtině musím psát

o sobě básničky.

11) Anonymně

 

Poslouchat hudbu, číst a psát,

to by zvládl každý,

do všeho se střemhlav hnát,

nepáchat žádné vraždy.

Chci být ale jiná,

ne jako každý druhý,

život teprtve začíná,

nesmí se stáčet v kruhy.

Každý den prožít odznova,

plnit si všechny své sny,

neplatí žádná osnova,

nechci čekat, počítat dny.

"Jsem šťastná a veselá?"

ptám se pořád dokola,

odpověď bývá většinou kladná,

však bez přátel nebyla by tak snadná.

SVůj charakter nemůžu posoudit sama,

vidím se špatnýma očima.

Cizinec také nepopsal by mě přesně,

nezná mě, tudíž bylo by to děsné.

13) Anonymně

 

Jako malá měla jsem barvu vlasů černou,

postupem šasu vlasy mi blednou,

teď už jsem skoro blondýna,

kéž bych jela do Londýna.

Kaštanové oči mám,

docela dost se ptám,

miluju hudbu, ráda čtu,

nemám ráda hluk a tmu.

Chvíli neposedím na místě,

že se hned rozpýlým, vím jistě,

jé hele, moucha támhle letí,

nesnáším malé uřvané děti.

"Malé jako zrnko máku" ke mně sedí,

proto na mě každý z výšky hledí,

že mě to štve? O tom pochyb není,

ale jsem skvělá, to nikdo nezmění.

16) Anonymně

 

Já mladý chlapec jsem,

mužem zvu se sám,

chci poznat svět

a změnit mnohé, co znám.

Všechno jeví se krásné,

z ničeho nemám strach,

vím, jsou i věci vážné,

v smích však měním svůj strach.

Mladé tělo mám,

sílu nepostrádám,

sportuji rád,

básně ale nerad skládám.

18) Anonymně

 

Jsem europoidní rasy

a mám krátké, hnědé vlasy.

Jsem Čech jak Brno,

když se na mě koukneš, je to patrno.

Chodím do třetí B naší školy,

(někteří nás také považují za v...).

Popis mé postavy krátký bude,

já za to nemůžu, ach můj osude!

Velká, živá, tváře skoro rudé,

až zhynu, co po mně zbude?

Lolko hraju dennodenně,

směju se jak malé novorozeně.

Na zádech nemám hrby,

po třídě se o mně šíří drby.

Karty hraju hodně rád,

má to ale trochu vad.

Na němčinu chodím často,

peníze utrácím také za šatstvo.

Abych vám poradil trochu víc,

nejsem Honza, jsem Zajíc.

19) Anonymně

 

Jméno mé nosí Čechové,

nízká já jsem osoba,

s kouzelníkem Rowlingové

našla by se podoba:

nosívám na nose brýle

a to nikdo nezmění,

tmavé vlasy mám na týle,

Ryby jsou mé znamení.

V běhu nejsem dvakrát rychlý,

lépe mi jde učení,

přečetl jsem spoustu bichlí,

kdo školní web ocení?

2) Kira

 

I když toho o sobě fakt hodně vím,

tak pěkné básničky psát neumím.

Jsem europoidní rasy

a mám dlouhé krásné řasy.

I mé vlasy jsou delší délky,

bohužel skoro nenosím šperky.

Zbožňuji horká, teplá léta,

jsem však tak trochu popleta.

nesnáším studenou, krutou zimu,

neboť při ní skoro vždycky dřímu.

Ráda si čtu sci-fi knihy,

avšak nejím koblihy.

Každý den jím Snickersky,

ke všem se tedy chovám přátelsky.

Nesnáším kritiku,

zato umím matiku.

Jsem bruneta od přírody,

vlastním ruské původy.

Mám modro-zelené oči,

a svět se kolem pořád točí.

3) Silva

 

Rozumu jsem prý dost pobrala

a přes prázdniny svalů nabrala.

Prý jsem divná, prý jsem střelená,

ale to mi vrásky nedělá.

Já vysoká nejsem

a nikdy mě neuvidíte se psem.

Činčilami jsem známa,

stará se o ně máma.

Zpěv není moje parketa,

přesto nejsem žádná sketa.

Tanec je mým snem,

jím plním svůj den.

5) David B.

 

Jsem to ale fešák,

vysokej jak věšák,

středně krátké vlasy

vlní se jak klasy.

Do školy já chodím,

vždy se z toho zpotím,

úsměv je můj kamarád,

cokoli pro něj udělám rád.

Do Sokola docházím,

z Prahy přece pocházím,

kamarády moc potřebuji,

tězko se od nich odlučuji.

6) Anonymně

 

Puškinovo pero

není jako moje,

Puškin se s ním může jít

zahrabat do hnoje.

Mám rád dortíky

i tvarohový knedlíky,

můj plavý vlas

jak kukuřičný klas.

Hraju tenis stolní

za SK Horní Dolní,

obecně rád sportuji,

PC hry rád koštuji.

8) David Sm.

 

Je stále ještě mladý chlapec,

co však ledacos si prožil,

když naštve se, tak dokáže být dravec,

na spousta místech terror rozmnožil.

Na hlavě má zvláštní tmavě hnědé koště,

oči jeho lehce porouchané,

z jednoho metru nepřečte ani, co je v poště,

nosí proto brýle takzvané.

Málokdo dokáže jeho pocity pochopit,

jeho myšlenky propletené jsou jako pavučina,

do jednoho pytle s ostatními nedá se zabalit,

v některých věcech hlava babiččina.

10) Anonymně

 

Až příliš mnoho myšlenek

mou myslí v okamžení přeběhne,

ta správná, geniální, jedna ze sta,

zazáří jak jasná hvězda

a záhy zase vybledne.

Ducha prosté věci

pro mne jsou vždy skvostem,

modrou oblohu bez mráčku,

zajímavou jak vzduch ve váčku,

sleduji v transu prostém.

12) Kačka

 

Tvá spolužačka z nejmladších,

vysoká je však dost,

hned je tady, hned je tam,

vše dělá pro radost.

Jen se chopí pravítka,

už si bere štětce,

vždy se velkým obloukem

vyhýbává pětce.

Se vším jak jde pomůže,

vše dá dohromady,

baví ji, to nezapírá,

rozdávat kol rady.

Vlasy delší, kaštanové,

oči hnědošedé,

mně se líbí taká, jak je,

myslete, co chcete.

Vždycky byla veselá,

občas bývá dotčená,

nikdy není zničená,

jmenuje se ....

14) Ája

 

Hnědé vlasy,

oči téže barvy mám,

smát se umím

a ráda si zazpívám.

Vzrůst můj není veliký,

třebas jím i knedlíky,

hlavu si s tím nedělám,

v kapele si vyhrávám.

Běhat umím,

házet taky,

avšak užívám si i parády,

ale nejlíp je mi s kamarády.

15) Anonymně

 

Já nyní o sobě povím vám

(je to sice v celku privátní),

jak svou osobnost cítím a znám,

a jak mě vidí ostatní.

Když do zrcadla se kouknu zas,

hle - vidím pohled živý,

můj osobitý dlouhý vlas

a s letokruhy oči tmavý.

Můj duch je optimistický

a rád lidem pomáhám,

charakter - spíš cholerický

a činy dělat neváhám.

Nejsem nikým jiným, než sám sebou!

17) Anonymně

 

Mé jméno je teď tajemství,

však povahu mou znáte

a teď se teprv ukáže,

za co mě vskutku máte.

Povahu svou nevím zda

znám dobře já, či špatně,

však vše napsané ve hvězdách

já vidím teď jen matně.

Já za úkol považuji,

své pravé Já najít

a na snadné cesty životem

chuť si nechat zajít.

Chci stopu svou tu zanechat

a otvírat nové brány,

ve světě něco dokázat,

dokud tu jsem s vámi.

Až budu jednou umírat,

chci otáčet se pyšně,

na skutky a život svůj

a cítit se bezostyšně.

Má povaha mi není jasná,

vše jsou samé dohady,

pro jasnou, přímou báseň

chybí mi tu podklady.

Tuším jen, co chci kdy být

a to mi zatím stačí,

mé Já musím objevit

a hodlám s tím hned začít.

A ještě k mému vzhledu:

barvu vlasů - tmavě hnědou,

oči jasně modré

a pleť nemám snědou.

20) Anonymně

 

Má rád oblé tvary,

všude rozdává rady.

Hlásek jeho špatně zpívá,

na hodinách hudebky spíše zívá.

Představa jeho živá

občas připadá ostatním křivá.

Nezaujme ho žádná dřina,

ale to přeci není jeho vina!

Nálady střídá jako ponožky,

co si každý den dává na nožky.

Občas si hraje na tuláka

a na všechny dost huláká.